Letiště Praha bylo oficiálně otevřeno v roce 1937. Jeho rozvoj, stejně tak jako i rozvoj jeho dráhového systému, odrážel celkový vývoj v letecké dopravě na území bývalého Československa i v celé Evropě.
V souladu s požadavky doby mělo při uvedení do provozu pět, hvězdicovitě umístěných, travnatých vzletových a přistávacích pásů.
V průběhu čtyřicátých let došlo k vybudování prvních zpevněných drah, protože travnaté plochy již nesplňovaly požadavky prudce se rozvíjející letecké dopravy. Do roku 1945 se vybudovaly čtyři zpevněné dráhy, které plně postačovaly provozu v poválečných letech.
Nástup proudových letadel si však vyžádal zcela novou koncepci dráhového systému. V druhé polovině padesátých let byla nejprve vybudována dráha RWY 13/31, která doplnila starší dráhu RWY 04/22.
Počátkem šedesátých let bylo zřejmé, že existující infrastruktura neodpovídá potřebám. Byl připraven projekt dalšího rozvoje, který zahrnoval nový terminál cca 2 km severně od původního a dvě paralelní vzletové a přistávací dráhy - RWY 07/25 - jednu severně nově vzniklého Terminálu a druhou jižně, v prostoru existující dráhy RWY 04/22. Výstavba byla logicky zahájena terminálem a severní RWY 06/24. Dobudování areálu letiště přerušila invaze vojsk Varšavské smlouvy. Změna politického klimatu znamenala mimo jiné i stagnaci letecké dopravy a zastavení rozvoje letištní infrastruktury.
Opětovný rozvoj nastal počátkem devadesátých let. Kapacita letiště přestala záhy vyhovovat a nastalo nejbouřlivější rozvojové období letiště v celé jeho historii. S neustále rostoucí intenzitou provozu na letišti v Ruzyni se dráhová kapacita v posledních letech stala nevyhovující a stávající dráhový systém si vyžaduje rozšíření o novou paralelní dráhu, tu jejíž výstavba byla připravována již v šedesátých letech.
Více informací o jednotlivých fázích vývoje dráhového systému Letiště Praha:
