Není možné zemřít a nevidět předtím Carcassonne

Provence je krásný a historickými památkami doslova přetékající kraj. Prehistorické vykopávky, keltská oppida, římské akvadukty a colosea, středověké hrady a opevněná města, pole voňavé levandule, hluboké vápencové kaňony s průzračnými říčkami - to vše je Provence. A nad tím vším ční Carcassonne - legendární město na úpatí Pyrenejí.

O Provence, jižní části Francie sevřené mezi Alpami, Pyrenejemi, krasovými oblastmi Causses, Cevenny a Středozemním mořem se říká, že se při jejím stvoření nechal Bůh inspirovat rájem. Měrou vrchovatou to platí pro Carcassonne. Staré francouzské přísloví, které říká, že není možné zemřít a nevidět předtím Carcassonne, opravdu nelže. Každý, kdo poprvé spatří zespoda od středověkého mostu z 12. století přes řeku Aude- nebo naopak z ptačí perspektivy z okolních kopečků - majestátní cimbuří starého města Cité, zůstane v úžasu stát. Před jeho očima se rozprostírá nejzachovalejší středověké město Evropy, architektonický fortifikační skvost Francie i jedinečná ukázka života našich předchůdců. Jeho působivé vizuální podoby již využilo nespočet televizních a filmových štábů.

CO MÁ CARCASSONNE SPOLEČNÉHO S ČESKÝMI DĚJINAMI?

Co má Carcassonne společného s českými dějinami? Na místě dnešního opevněného města, zvaného Cité, vznikl již v dobách římsko-keltských válek v 1. stol. n. l. po keltském oppidu Carcaso strategický vojenský tábor Římanů Carcasum. Od těch dob sledovala jeho posádka po celá staletí z 60 metrů vysokého a stále lépe opevňovaného kopce pohyby všech nepřátelských vojsk na frekventované cestě mezi dnešním Toulouse, Nimes, Narbonne a Maurskou říší. V 5. stol. byl římský tábor dobyt pohanskými Vizigóty a roku 725 dokonce arabským vojevůdcem ben Sohajmem. Arabové však drancovali okolí jen 34 let- v roce 759 byli odtud vyhnáni Franky. Naposledy město kapitulovalo po několika dnech obléhání v roce 1209 před křižáky krutého Somona z Montfortu, vojevůdce křížové výpravy proti albigenským, kterou o rok dříve vyhlásil papež Inocenc III. Jeho vinou tehdy zemřelo více jak 20000 obyvatel města a jeho okolí. Je zvláštní, jak jsou si české a francouzské pověsti podobné. Kromě společné pověsti o vojsku, ukrytému v podzemí a připravené pomoci zachránit otčinu a další báje, které mají bezpochyby ještě keltský základ, se v Carcassonne traduje pověst, jak při obléhání Karlem Velikým zachránila město svým nápadem jeden obránce, zvaný Carcas. Když městu už hrozilo vyhladovění, navrhl, aby se poslední čuník vykrmil zbytkem zrní. Po jeho vykrmení hladoví obránci s přemáháním svrhli přecpané prase z hradeb k nohám Karla Velikého, kde při dopadu puklo. Císař, který se domníval, že obléhání nemá dál smysl, navrhl město výhodné mírové podmínky a pak odtáhl. Nepřipadá vám tato báje nápadně podobná s pověstí o neúspěšném obléhání Karlštejna husity? Jinou carcassonnskou legendu o vzniku jména města vypráví paní Anne Marie Prouchardová, která bydlí v nové čísti Carcassonne a do Cité chodí každý den prodávat zmrzlinu a sendviče: „Po jednom z neúspěšných obléhání dala manželka velitele pevnosti, tehdy ještě nazývané z římské éry Carcasum zvonit k oslavě vítězství na všechny zvony ve městě. Jeden z panošů velitele ustupujících obléhatelů to uslyšel, a obrátil se na svého pána se slovy: Sire, Carcas sonne - tedy doslova Carcas zvoní. Spojením těch slov vzniklo jméno města Carcassonne,“ usmívá se nad šálkem vonící kávy paní Proucardová.

PERLA JIŽNÍ FRANCIE

Ať už jsou pověsti o záchraně pevnosti obráncem Carcasem nebo legenda o vzniku města pravdivé, či ne, v historii se Carcassonne spíše než na lest spoléhalo na svoje pevné hradby. Ty se dodnes zachovaly v jedinečném stavu, díky čemuž je Carcassonne už od roku 1997 zapsáno na seznam památek UNESCO. Přitom chybělo málo, a z jeho kouzla nebylo nic. Staletí chátrání a devastace se na podobě Starého města podepsaly natolik, že radnice z bezpečnostních důvodů v roce 1849 vydala dekret o jeho stržení. Cité nakonec zachránili spisovatel Prosper Merimée a památkový architekt Violet le Duc, který se předtím proslavil záchranou katedrály Notre-Dame v Paříži. Náročná rekonstrukce Carcassonne ale trvala více jak sto let a byla dokončena až v roce 1960. Výsledek však stojí za to a bez přehánění každého ohromí svojí velkolepostí a mohutností.

Cité je totiž obehnána valem, příkopem a hlavně dvojitým prstenem hradeb, zpevněných 52 věžemi včetně 40 metrů vysoké flankovací věže Tour de Trésau a dvěma bránami. Celková délka hradeb, každou noc efektně nasvícených, je skoro tři kilometry. A to ještě není všechno: uprostřed historické Cité se zachovalými úzkými středověkými uličkami s krámky, kavárničkami a stylovými restauracemi stojí ještě městský hrad Chateau Comtal z 12. století, sídlo pánů z Trencavelu. Dnes je v něm umístěno muzeum s historií města. Ještě lepší muzeum najdeme v Tour de Justice, Soudní věži. Expozice středověkého mučení a inkvizičních procesů je v šeru a chladu kobek tři metry silných zdí nepříjemně realistická. Po „výslechu“ pomocí různých nažhavených předmětů, které tu mají vystaveny v mučírně i s ohništěm na jejich rozpálení, se soudní frašky konaly ve velkém sále starém 800 let, do kterého se vstupovalo poschodím krytým gotickými oblouky. Nad zde uloženými obžalovacími spisy čarodějnických procesů běhá nad tím, co člověk dokáže udělat jinému člověku, mráz po zádech.

ZÁZRAK FORTIFIKACE I LIDSKÉHO UMU

Jak už bylo řečeno, vnější pás opevnění z doby Ludvíka IX je dlouhý 1,5 kilometru a zpevňuje jej 17 bašt, zatímco vnitřní a starší pás hradeb o délce 1.200 metrů brání 29 věží a bašt. Některé věžice na její severní straně postavili dokonce ještě římští otroci. Poznáme je podle toho, že jsou blíž k sobě, tak aby byly v pásmu účinného dostřelu praků umístěných na jejich vrcholcích. V prostoru mezi nimi, nazývaném lices, se v obdobích klidu konaly rytířské turnaje. Takových však v temných dobách raného středověku mnoho nebylo. V posledních letech ale v hlavní sezóně tato tradice znovu ožívá. Večer pak plocha ožije divadelními eposy o statečných carcassonnských rytířích.

Nejvyšší věž, hranolová Tour Saint- Nazaire z konce 13. století je vysoká přes 40 metrů. Prochází ji jedna ze dvou městských bran, chráněná okolními baštami a padací mříží. Z nejvyššího patra se po zaplacení citelného vstupného nabídne překrásný pohled na okolní krajinu. Na východě je možno dokonce zahlédnout desítky kilometrů vzdálené moře. Od podzimu pak na jižním obzoru bíle září zasněžené vrcholky Pyrenejí.

Jedinečnou možnost relaxace, zvláště pak ráno, když se po Cité teprve začínají toulat první turisté a personál blízkého stylového hotýlku, porostlého břečťanem, je návštěva městské basiliky Saint- Nazaire. Chrám, jehož většina je vystavena v románském slohu ještě před první kruciátou do Svaté země, má nejzajímavější vitráže v celé jižní Francii, ukrývající náhrobky místních biskupů. (První biskup sídlil v Carcassonne již v 6. století). Gotická okna ve zdech chrámu ze 13. století jsou skutečnou pastvou pro oči v převládající šedi a okru Cité.

Hlavní vstup do Cité však vede po padacím mostu přes hradní příkop a Narbonnskou bránu, opatřenou padací mříží. Tu, jako poslední překážku před vstupem do úzkých uliček, střeží ve výklenku umístěná Panna Marie: patronka Carcassonne a celé Francie.

Autor článku: Petr Blahuš

Mohlo by vás zajímat