Historie dráhového systému

Letiště Praha bylo oficiálně otevřeno v roce 1937. Jeho rozvoj, stejně tak jako i rozvoj jeho dráhového systému, odrážel celkový vývoj v letecké dopravě na území bývalého Československa i v celé Evropě. V souladu s požadavky doby mělo při uvedení do provozu pět, hvězdicovitě umístěných, travnatých vzletových a přistávacích pásů o délce 900 – 1 050 m. Vzlety se prováděly kterýmkoli směrem, vždy proti větru.

V průběhu čtyřicátých let došlo k vybudování prvních zpevněných drah, protože travnaté plochy už nesplňovaly požadavky prudce se rozvíjející letecké dopravy. Už koncem roku 1937 byla zahájena výstavba první zpevněné dráhy. Do nacistické okupace v březnu 1939 byla vybudována zhruba polovina dráhového systému. V roce 1945 byly hotovy všechny čtyři plánované zpevněné dráhy v původních směrech, a to v následujících délkách:

• RWY 04/22 -> 1800m
• RWY 13/31 -> 1020m
• RWY 08/26 -> 1320m
• RWY 17/35 -> 950m

Po válce byly tehdejší hlavní dráhy - RWY 04/22 a RWY 13/31 - postupně prodlužovány a postačovaly provozu až do poloviny 60. let, kdy došlo dalšímu obrovskému rozvoji letectví. Proto už v 50. letech vznikl projekt na rozšíření dráhového systému výstavbou dráhy RWY 07/25, která byla později vlivem postupné změny polohy magnetického severu přečíslována na RWY 06/24. Realizace proběhla v 60. letech, kdy se nová RWY s délkou 3 115 m stala hlavní dráhou letiště. Původní RWY 13/31 postupně ztrácela na významu.

Současný vývoj

V současné době se na Letišti Praha používají dvě dráhy: hlavní RWY 06/24 (v roce 1982 prodloužená na 3 715 metrů) a vedlejší RWY 13/31.

Navzdory měnícím se požadavkům a rapidnímu nárůstu počtu cestujících zůstal dráhový systém ruzyňského letiště v průběhu desetiletí následujících po výstavbě dráhy RWY 06/24 téměř beze změn. Současná kapacita dráhového systému přestala vyhovovat už v 90. letech, kdy nastalo nejbouřlivější rozvojové období v celé historii letiště. Letiště bylo nuceno přejít do kategorie plně koordinovaných letišť tj. letišť, které nejsou dopravcům volně k dispozici, ale na které si pro každý let musí vyžádat tzv. letištní slot = přesný čas příletu i odletu.

Situace nedostatečné kapacity dráhového systému vyvrcholila počátkem 21. století. Protože bylo zřejmé, že výstavba paralelní dráhy není otázkou několika let, zareagovala Česká správa letišť (nyní Letiště Praha) ve spolupráci s Řízením letového provozu, Úřadem pro civilní letectví a piloty z Českých aerolinií, Travel Servisu a Fischer Air na vzniklou situaci vytvořením společného pracovního teamu pod názvem Runway Capacity Team, který měl za úkol navrhnout potřebné úpravy dráhového systému a postupy, které by umožnily intenzivnější využití existující infrastruktury k překlenutí kapacitního nedostatku.

Současný problém s kapacitou dráhového systému tak může vyřešit jenom vybudování nové, paralelní dráhy. S její realizací se výhledově počítalo už v projektu výstavby RWY 06/24. Počátkem 70. let byla zapracována do územně plánovací dokumentace. Paralelní dráha umožní další zvýšení kapacity dráhového systému. Poté se bude jedna dráha používat na přílety a druhá primárně na odlety, čímž se zefektivní provoz v přilehlém vzdušném prostoru. Novou paralelní dráhu budou moci využívat všechna v současné době existující letadla o rozpětí do 80 metrů (stávající dráhy splňují mezinárodní parametry pro letadla o rozpětí do 65 metrů).