Irsko - krásy smaragdového ostrova

Zpět na výpis

Určitě jsi slyšel o Mohérských útesech nebo o hradu Rock of Cashel, ale co okusit další krásy smaragdového ostrova?

Hodinku zpoždění na příletu nám elegantně kompenzuje stejně dlouhý časový posun, který v Dublinu vůči Praze funguje. Auto si půjčujeme přímo v letištním terminálu a vyrážíme vstříc klikatění se v úzkých ulicích metropole smaragdového ostrova. Na volant vpravo se zvyknout dá. Řadicí páka na levou ruku je ale vážně divná záležitost.

Dublin

První noc trávíme přímo v centru čtvrti Temple Bar. Je to snad nejvyhlášenější hospodská oblast na ostrově a podle toho taky vypadá. Všude turisté. Za místní tady drží stráž snad jen hojně zastoupení pouliční hudebníci a muzikanti vyhrávající v útulných a k prasknutí naplněných pubech. Irský pub. To je místo, které je takřka povinností navštívit. Bez něj nemá cesta po Irsku ten správný kulturní punc. My se sice už těšíme na mnohem tradičnější hospůdky v menších městech, jako jsou Galway, Killarney nebo Cashel, ale i tak Dublin za jednu vášnivou, probdělou noc rozhodně stojí. Málo co se totiž vyrovná zážitku, kdy hudebníci vyšroubují atmosféru do takových obrátek, že v polovině závěrečného songu „With or without you“ od domácích U2, přestávají hrát a zbytek písně si dává hospoda naplněná k prasknutí pěkně sborově a tak nahlas, jak jen to jde. To se nezapomíná.

Vzhůru na jižní okruh

Druhý den ráno vyrážíme na cestu. I když máme v hledáčku hlavně tzv. NON-TOP turistické cíle, stejně nevynecháme některé irské ikony jako třeba hrad Rock of Cashel nebo Mohérské útesy. V plánu máme během deseti dnů objet jižní polovinu ostrova a v klidném tempu si užít jak přírodu, tak kulturu i památky jedinečného ostrova plného zelených pastvin, bohapustých rašelinišť, větrem bičovaných kopců a starodávných ruin opředených mytologickými zkazkami. Prvním místem ideálním pro rozhled do širé irské krajiny je hora Great Sugar Loaf. Tyčí se nedaleko Dublinu a je jedinečná nejen svým kuželovitým tvarem, ale i faktem, že je široko daleko osamocená. Počasí nám přeje a díky tomu si užíváme úžasný výhled jak do vnitrozemí Irska, tak i do dálek Irského moře. Když se opravdu poštěstí a viditelnost je výborná, je možno zahlédnout i obrysy útesů ve Walesu. Irové rádi říkají turistům, že ze západního pobřeží je za dobrého počadí vidět až do Bostonu … no a pak se smějí, když jim tuhle srandu turisti spolknou i s navijákem a mžourají po horizontu, jestli nebudou mít štěstí.

Trojice nejkrásnějších poloostrovů

Pokračujeme dál a cesta nás přenese až na jihozápadní okraje Irska. Konkrétně do království fjordů a poloostrovů. Ano, také Irsko je jedna ze zemí, která se pyšní fjordy. I tady je vyhloubily ledovce poslední doby ledové. Sice nejsou tak impozantní jako třeba ty norské, ale i zde si člověk může uvědomit, jakou má příroda vlastně sílu. Projíždíme trojici poloostrovů Beara, Kerry a Dingle.

Beara je nejméně turisticky zatížená. Na jejím cípu je zážitkem stará lanovka na ostrov Dursey. Připomíná spíš zavěšený slepičí kurník a po šesti odvážlivcích přepravuje nad úzkým průlivem.

I když šlapu na plyn, co se dá, do subtropických zahrad Dereen Gardens dorážíme slabou půl hodinku před zavíračkou. Irská vřelost naštěstí nezklamala. Na recepci nás pouští s úsměvem. Máme si prý zahrady užít jen pro sebe a ještě jsme dostali slevu. Rostou tu hojně rododendrony a kapradiny. To by nebylo tak zvláštní, kdyby se ovšem nejednalo o impozantní stromové verze. Je to skutečný deštný prales v irském provedení.

Poloostrov Kerry je jednou z hlavních irských ikon. Spousta turistů vyráží na vyhlášenou silnici Ring of Kerry obkružující poloostrov. Určitě se vyplatí projet křivolakou silničku z Killarney na jih, která je rozhodně jednou z nejkrásnějších v celém Irsku a nabízí nespočet překrásných zákoutí a panoramatických vyhlídek. Také jsme si jí projeli, ale pak jsme už zamířili středem Kerry dál na západ. Projíždíme krajinou pustých rašelinišť, kde se doslova zastavil čas. Občas míjíme traktoristu nebo stádo ovcí, ale to je z živých duší všechno. Tu a tam se objevují a zase vzdalují nádherná jezera a na horizontu se vypínají nejvyšší hory ostrova v nedalekém národním parku. To už jsme ale vystoupali do horského sedla a s úžasným výhledem na Atlantik sjíždíme oceánu vstříc.

Máme namířeno k útesům u městečka Portmagee. Primárně ale ne k těm, kde zaplatíš za vstup. Cílem jsou ty naproti. Tam, kde trůní stará strážní věžička, fungující snad ještě za druhé světové války. Hned vedle ní se nabízí výhledy ze strmě klesajících skalisek do vln tříštících se o pobřeží hluboko dole. Jen žasneme, jak si zdejší ovce, pasoucí se na hranách útesů, věří (anebo to spíš vůbec neřeší).

Poloostrov Dingle je mou irskou srdcovkou. Ať už kvůli nejlepšímu hostelu, ve kterém jsem v Irsku byl, anebo díky členitosti a divokosti krajiny. Lidí je tu více než na Beaře, ale také méně než na Kerry. Pláž Inch Beach je úžasné útočiště pro všechny, kdo chtějí vyzkoušet koupání v ledovém Atlantiku nebo se o něj alespoň pokusit. Povedlo se nám zde počasí. Nádherná azurová obloha pomalu přešla do zlato-rudého podbarvení se sílícími temně nachovými tóny. Byl to jeden z nejkrásnějších západů Slunce a musíme uznat, že léto v Irsku má rozhodně nejkrásnější dny v celém roce.

 

Text a foto: David Veselý

Rubriky